Vnitřní prožívání umírajícího
Každý ví, jak pomíjivé je tělo. Existuje náhlá smrt, jako v případě infarktu, nebo když na dvou kolech s mnoha koňskými silami najedete v zatáčce na náledí, štěrk nebo kluzký asfalt. Středně rychlé rozloučení prožíváme, když ochabne nejprve jeden orgán a posléze se přidají další. Vleklý a nepříjemný průběh umírání vyvolávají po celém světě nejčastěji hlad, stáří, AIDS a rakovina.
Jakkoli rozdílně mohou tyto způsoby oddělení těla a mysli vypadat, ve všech případech se děje přesně to samé. Proudy vědomí rozšiřované v žijícím těle skrze centra a kanály se stahují zpět do centrální energetické osy. Okolí tento průběh nejvýrazněji rozpozná v případě „středně rychlého“ umírání, během kterého ztratíme spojení se životem za dobu, kterou jsme schopní snadno zaznamenat. Avšak i v případě úplného zničení těla zůstává vědomí po nějakou dobu okolo toho, co prožíváme jako „srdce“ nebo „vlastní střed“.
Následující tibetská vysvětlení k průběhu umírání jsou založená na zkušenostech starých mistrů meditace. Tyto procesy je možné dobře sledovat a zkušenosti jogínů stále přesněji doplňují narůstající znalosti západní akademické medicíny.
Citace z knihy: O smrti a znovuzrození
Další citáty:
